Jdi na obsah Jdi na menu
 


Potkan obecně

27. 5. 2008

Potkan obecně

Potkan oplývá latinským názvem Rattus norvegicus. Laboratorní potkani jsou přímými potomky těchto venkovních neřádů. Postupem času se díky laboratorním podmínkám a snahám některých laboratorních pracovníků potkaní vrhy obohatily o mnoho barevných variant, typových variant, stejně tak se pomalu utvářel charakter dnešních domácích mazlíčků.
Potkani se zbavili nežádoucích projevů chování a výsledkem je potkan, kterého si koupíme ve zverimexu nebo u domácího chovatele. I domácí chovatel záměrně kříží zvířata jemné povahy a pěkného zbarvení, aby získal zase o něco dokonalejšího a přítulnějšího neplechu.
Negativním přínosem laboratorních praktik je náchylnost k mnoha chorobám, také výskyt některých specificky potkaních nemocí, kterým jedinec z pravidla téměř vždy podléhá. Příkladem může být rakovina, plicní choroby aj. Důsledky domestikace se podepsaly i na délce života potkana. Zatímco potkani divocí se dožívají i kolem 7 let, potkan laboratorní se v ojedinělých případech dožije přes 3 roky věku. Nejvyšší úmrtnost je však okolo 2. roku života.
Domestikoval člověk potkana?
Přes všechny otázky, odpovědi a domněnky je jisté, že dnešní laboratorní potkan postrádá některé pudové nebo instinktové záležitosti jako je nedůvěra k podstrkovanému jídlu nebo zkouška jídla na slabších jedincích, nedůvěra k lidem aj. Přesto si i domácí potkaní miláčkové zanechávají ve svém seskupení přísnou hierarchickou skladbu dle sil a asertivity jedinců, křečkují si jídlo, snad na horší časy, a značkují si svoje teritorium.
Potkan chovaný doma už vám asi nedokáže vyčarovat díru do zdi. Kompenzuje to dírami ve všem ostatním, co ho právě baví. S největší pravděpodobností vám potkan nevyleze o patro výš k sousedům po omítce baráku, nedoroste vám do takové velikosti, jako to dokážou venku žijící potkani, a podobně bychom mohli pokračovat ještě dlouho.
Otázka potkan vs. voda je sporná. Zatímco venkovní potkan se vody nebojí a je navíc velmi dobrý plavec, ke všemu za své bydliště si vybral právě kanály, kde je vody a vlhka k požehnání, většina domácích potkanů pociťuje z vody trochu úzkost. Vezmeme-li ale v úvahu skutečnost, že se s vodou setká jen ve formě kapek z napaječky, není se čemu divit. Setkává-li se potkan od dětství s miskou vody, naučí se v ní koupat a vesele skotačit. Je potom na jeho nátuře a zvědavosti, zaplave-li si v nastražené misce s teplou vodou.

Domácí potkani jsou narozdíl od svých venkovních protějšků velmi náchylní na nachladnutí z průvanu nebo zimy, mají mnohdy nepřiměřené reakce na jídlo (průjem), zatímco venkovní druh sežere téměř všechno a všude. Trpí ovšem mnoha parazity a mnohdy i nemocemi přenosnými na člověka.

Obrazek